Carl Rogers, muž, který slyší

Setkání s Carlem Rogersem je zlomový bod celého mého života. Není v něm žádná jiná událost, která by tak silně a jednoznačně ovlivnila můj osobní i profesní osud. Na podzim roku 1986 jsem se spolu se 40 kolegy zúčastnil intenzivní komunikační skupiny, kterou v Moskvě vedl přední představitel humanistické psychologie Carl Rogers. Seminář trval několik dní, ale změnil mě, mé představy, vazby, postoje. Pracoval se skupinou a zároveň byl se mnou, slyšel a viděl mě, dal mi šanci být sám sebou.

Carl Rogers věřil, že každý člověk si zaslouží pozornost, respekt a přijetí. Tyto Rogersovy principy se staly základem jeho terapie, jeho „přístupu zaměřeného na člověka“ obecně. Za svou práci založenou na těchto zdánlivě extrémně jednoduchých myšlenkách byl Carl Rogers v roce 1987 nominován na Nobelovu cenu míru. Zpráva o tom se k němu dostala, když byl ve smrtelném kómatu.

Největší lidská zásluha Carla Rogerse podle mě spočívá v tom, že dokázal se svou osobností vykonat složitou vnitřní práci stát se homo humanus – humánním člověkem. Mnoha lidem tak otevřel „laboratoř humanismu“, kterou prochází každý, kdo se snaží prosadit nejprve v sobě a poté ve vztazích druhých lidí pax humana – humánní svět.

Jeho data

  • 1902: Narodil se na předměstí Chicaga.
  • 1924-1931: Zemědělské, teologické vzdělání, poté – MS, Ph.D. v psychologii z Teachers College Kolumbijské univerzity.
  • 1931: klinický psycholog v Dětském centru pomoci (Rochester).
  • 1940-1957: profesor na Ohio State University, poté na University of Chicago.
  • 1946-1947: prezident Americké psychologické asociace.
  • 1956-1958: prezident Americké akademie psychoterapeutů.
  • 1961: Jeden ze zakladatelů Americké asociace pro humanistickou psychologii.
  • 1968: Otevírá Centrum pro studium člověka v La Jolla v Kalifornii. 1969: Jeho dokument Journey into Self o práci psychoterapeutické skupiny získává Oscara.
  • 1986: Vede intenzivní komunikační skupiny s psychology v Moskvě a Tbilisi.
  • 14. února 1987: Zemřel v La Jolla v Kalifornii.

Pět klíčů k pochopení:

Každý má potenciál

"Všichni lidé mají schopnost budovat svůj život tak, aby jim to přinášelo osobní uspokojení a zároveň bylo konstruktivní ze sociálního hlediska." Lidé mají tendenci se vyvíjet pozitivním směrem. Neznamená to, že tomu tak bude, ale každý se s takovým potenciálem narodí. Jako dítě Rogers pozoroval spoustu přirozeného života, zejména vývoj motýlů. Možná právě díky úvahám o jejich proměně se zrodila jeho hypotéza o lidském potenciálu, později podpořená psychoterapeutickou praxí a vědeckými výzkumy.

poslouchat slyšet

"Nezáleží na tom, jak hluboké nebo povrchní, o čem člověk mluví, naslouchám mu s veškerou pozorností a pílí, které jsem schopen." Hodně mluvíme, ale neposloucháme se a neslyšíme se. Ale pocit vlastní hodnoty, významu vzniká v reakci na pozornost druhého člověka k nám. Když nás slyší, odstraňují se bariéry – kulturní, náboženské, rasové; dochází k setkání člověka s člověkem.

Porozumět druhé osobě

"Můj hlavní objev bych formuloval takto: Uvědomil jsem si obrovskou hodnotu toho, že si dovolím porozumět druhému člověku." První reakcí na lidi je touha je hodnotit. Velmi zřídka si dovolíme pochopit, co pro něj znamenají slova, pocity, přesvědčení druhého člověka. Ale právě tento postoj pomáhá druhému přijmout sebe a své pocity, mění nás samotné, odhaluje něco, co nám dříve unikalo. To platí i v psychoterapeutickém vztahu: nejsou rozhodující speciální psychologické techniky, ale pozitivní přijetí, neodsuzující empatie a opravdové sebevyjádření terapeuta a jeho klienta.

Otevřenost je předpokladem pro vztahy

"Ze své zkušenosti s ostatními jsem usoudil, že v dlouhodobém vztahu nemá smysl předstírat, že jsem někdo, kým nejsem." Nemá smysl předstírat, že milujete, když jste nepřátelští, vypadat klidně, když jste podráždění a kritickí. Vztahy se stávají autentickými, plnými života a smyslu, když nasloucháme sami sobě, jsme otevření sami sobě a potažmo i partnerovi. Kvalita mezilidských vztahů závisí na naší schopnosti vidět, kdo jsme, přijmout sami sebe, neschovávat se za masku – před sebou samými i před ostatními.

Pomozte ostatním zlepšit se

Vytvořit atmosféru, ve které můžete otevřeně vyjádřit sebe, své pocity, tedy příznivé pro rozvoj člověka, je úkolem nejen pro psychology. Měl by jí sloužit všichni znalci společenských profesí, měl by ji prosazovat osobní, rodinný, profesní – jedním slovem jakýkoli lidský vztah. Každý z nás může pomoci zlepšit druhého člověka v souladu s jeho vlastními záměry a cíli.

Knihy a články od Carla Rogerse:

  • Pohled na psychoterapii. The Formation of Man“ (Progress, Univers, 1994);
  • „Poradenství a psychoterapie“ (Eksmo, 2000);
  • „Svoboda učit se“ (Sense, 2002);
  • „Přístup zaměřený na klienta v psychoterapii“ (Otázky psychologie, 2001, č. 2).

Napsat komentář