Cítit se v bezpečí, přijímat podporu, vidět své zdroje, stát se svobodnějšími — úzké vztahy vám umožňují být sami sebou a zároveň se rozvíjet a růst. Ale ne každý může riskovat a odvážit se být blízko. Jak překonat traumatický zážitek a znovu se pustit do vážného vztahu, říká rodinná psycholožka Varvara Sidorová.
Vstup do blízkého vztahu znamená nevyhnutelně riskovat. K tomu se přece potřebujeme otevřít druhému člověku, být před ním bezbranní. Pokud nám odpoví s nepochopením nebo nás odmítne, budeme nevyhnutelně trpět. Každý si tak či onak prožil tento traumatický zážitek.
Ale my navzdory tomu – někteří bezohledně, někteří opatrně – znovu podstupujeme toto riziko a snažíme se o intimitu. Proč?
„Emoční intimita je základem našeho bytí,“ říká rodinná terapeutka Varvara Sidorova. „Může nám poskytnout vzácný pocit bezpečí (a bezpečí naopak posiluje intimitu). Pro nás to znamená: mám podporu, ochranu, přístřeší. Neztratím se, mohu ve vnějším světě působit odvážněji a svobodněji.
odhal se
Náš milovaný se stává naším zrcadlem, ve kterém se můžeme vidět ve zcela novém světle: lepší, krásnější, chytřejší, hodnější, než jsme si o sobě mysleli. Když v nás milovaný člověk věří, inspiruje, inspiruje, dává nám sílu růst.
„V ústavu jsem se považoval za šedou myš, bál jsem se otevřít pusu na veřejnosti. A byl naší hvězdou. A všechny krásky mě najednou daly přednost! Dokázala bych s ním mluvit a dokonce se s ním hádat celé hodiny. Ukázalo se, že všechno, na co jsem myslel sám, bylo zajímavé pro někoho jiného. Pomohl mi uvěřit, že jako člověk za něco stojím. Tato studentská romance mi změnila život,“ vzpomíná 39letá Valentina.
Když zjistíme, že nejsme sami, že jsme cenní a zajímaví pro někoho jiného, získáme oporu.
„Když zjistíme, že v tom nejsme sami, že jsme cenní a zajímaví pro někoho jiného, dostaneme podporu,“ komentuje Varvara Sidorová. – Díky tomu se můžeme posouvat dál, přemýšlet, rozvíjet se. Začínáme odvážněji experimentovat a ovládnout svět.“ Tak funguje podpora, kterou nám blízkost poskytuje.
přijmout kritiku
„Zrcadlo“ ale dokáže zvýraznit i naše chyby, nedostatky, kterých jsme si na sobě nechtěli všimnout nebo jsme o nich ani nevěděli.
Je pro nás těžké smířit se s tím, že blízký člověk v nás nepřijímá vše, proto jsou taková zjištění obzvláště bolestivá, ale je také mnohem těžší je zavrhnout.
„Jednoho dne mi řekl: „Víš, jaký máš problém? Nemáš názor!" Z nějakého důvodu mě tato věta velmi zasáhla. I když jsem hned nepochopil, co tím myslel. Pořád jsem na ni myslel. Postupně jsem poznal, že má pravdu: velmi jsem se bál ukázat své skutečné já. Začal jsem se učit říkat „ne“ a bránit svou pozici. Ukázalo se, že to není tak děsivé,“ říká 34letá Elizabeth.
„Neznám lidi, kteří nemají vlastní názor,“ říká Varvara Sidorová. — Ale někdo si to nechává pro sebe, věří, že cizí názor je a priori důležitější a cennější. To se stane, když je intimita pro jednoho z nich tak důležitá, že je kvůli ní připraven vzdát se, splynout s partnerem. A je dobré, když partner napoví: postavte si své hranice. Ale samozřejmě je potřeba mít odvahu a odvahu to slyšet, uvědomit si to a začít se měnit.“
Oceňujte rozdíly
Milovaný člověk nám může pomoci vyléčit emocionální zranění tím, že ukáže, že lidé jsou důvěryhodní, a zároveň zjistí, že my sami máme potenciál k nesobeckosti a vřelosti.
„Už v mládí jsem se rozhodl, že vážný vztah není pro mě,“ říká 60letý Anatoly. — Ženy mi připadaly jako nesnesitelné stvoření, nechtěl jsem řešit jejich nepochopitelné emoce. A v 57 jsem se nečekaně zamilovala a vdala. S překvapením se přistihnu, že mě zajímají pocity mé ženy, snažím se k ní být opatrný a pozorný.
Intimita na rozdíl od splynutí znamená, že souhlasíme s jinakostí partnera a on nám zase umožňuje být sami sebou.
Rozhodnutí opustit intimní vztahy je obvykle výsledkem traumatického zážitku, poznamenává Varvara Sidorova. Ale s věkem, kdy už tu nejsou ti, kteří nás kdysi inspirovali strachem z intimity, se můžeme trochu uklidnit a rozhodnout, že vztahy nemusí být tak nebezpečné.
„Když jsme připraveni se otevřít, najednou potkáme někoho, komu můžeme důvěřovat,“ vysvětluje terapeut.
Blízké vztahy jsou ale idylické jen v pohádkách. Nastávají krize, když znovu pochopíme, jak odlišní jsme.
„Po ukrajinských událostech se ukázalo, že jsme s manželkou byli na různých pozicích. Hádali se, hádali, málem to dospělo k rozvodu. Je velmi těžké přijmout, že váš partner vidí svět jinak. Postupem času jsme se stali tolerantnějšími: cokoli může někdo říct, to, co nás spojuje, je silnější než to, co nás rozděluje,“ říká 40letý Sergej. Spojení s druhým vám umožňuje objevit v sobě nečekané stránky, rozvíjet nové vlastnosti. Intimita, na rozdíl od splynutí, znamená, že přijímáme jinakost našeho partnera, který nám zase umožňuje být sami sebou. Tady jsme stejní, ale tady jsme jiní. A to nás dělá silnějšími.
Maria (33) se pod vlivem svého manžela osmělila
"Říkám: proč ne?"
Byl jsem vychován přísně, babička mě naučila dělat vše podle plánu. Takže žiju: všechny věci jsou naplánované. Vážná práce, dvě děti, dům – jak bych to zvládl bez plánování? Ale neuvědomila jsem si, že předvídatelnost má své nevýhody, dokud mě na to můj manžel neupozornil. Vždy ho poslouchám, a tak jsem začal analyzovat své chování a uvědomil jsem si, že jsem zvyklý řídit se vzorem a vyhýbat se mu odchylovat se od něj.
A manžel se nebojí nového, neomezuje se na známé. Tlačí mě, abych byl odvážnější, svobodnější, abych viděl nové příležitosti. Teď si často říkám: Proč ne? Řekněme, že já, naprosto nesportovní člověk, teď jdu lyžovat s nadhledem. Možná malá ukázka, ale pro mě je orientační.