Pořádek ve společnosti spočívá na myšlence morální odpovědnosti. Po spáchání přestupku by za něj měl nést odpovědnost. Dirk Pereboom, profesor filozofie na Cornellově univerzitě, si myslí něco jiného: naše chování je řízeno silami mimo naši kontrolu, takže neexistuje žádná odpovědnost. A náš život se změní k lepšímu, když si to připustíme.
psychologie: Jak souvisí svobodná vůle s morálkou?
Paluba Perebum: Za prvé, náš postoj ke svobodné vůli určuje, jak zacházíme se zločinci. Předpokládejme, že věříme, že jsme ve svém jednání svobodní. Zločinec chápe, že koná zlo. Máme tedy právo ho potrestat, abychom obnovili spravedlnost.
Ale co když si nebyl vědom svých činů? Například kvůli duševním poruchám. Existuje názor, že bychom na něj měli stále uplatňovat opatření, abychom nepodporovali bující kriminalitu. Ale pak to neděláme proto, že je vinen, ale jako odstrašující prostředek. Otázkou je, zda máme právo dělat z člověka vizuální pomůcku?
Druhý bod se týká našich každodenních vztahů s lidmi. Pokud věříme ve svobodnou vůli, pak ospravedlňujeme agresi vůči pachatelům. To nám říká morální intuice. Souvisí to s tím, co filozof Galen Strawson nazval raketomety. Pokud nám někdo udělal něco špatného, cítíme zášť. To je reakce na nespravedlnost. Vybíjíme si hněv na pachateli. Hněvat se je samozřejmě také „špatné“ a často se stydíme, když nechtěně dáváme průchod hněvu. Ale pokud jsou naše city zraněné, věříme, že na to máme právo. Pachatel věděl, že nám ublíží, což znamená, že sám „o to požádal“.
Pokud věříme ve svobodnou vůli, ospravedlňujeme svou agresi vůči pachateli
Nyní si vezmeme malé děti. Když udělají něco špatného, nezlobíme se na ně jako na dospělé. Víme, že děti si ještě plně neuvědomují své činy. Samozřejmě můžeme být také nešťastní, když dítě rozbije hrneček. Reakce ale rozhodně není tak silná jako u dospělých.
A teď si představte: co když považujeme za samozřejmé, že nikdo nemá svobodnou vůli, dokonce ani dospělí? Co to změní v našem vzájemném vztahu? Nebudeme se vzájemně zodpovídat – alespoň ne v přísném slova smyslu.
A co se tím změní?
DP: Myslím, že odmítnutí svobodné vůle povede k tomu, že přestaneme hledat ospravedlnění své agrese a nakonec to našemu vztahu prospěje. Řekněme, že váš teenager je na vás hrubý. Vynadáte mu, také nezůstává dlužen. Konflikt ještě více eskaluje. Ale pokud se zřeknete reaktivního myšlení tím, že místo toho ukážete zdrženlivost, dosáhnete pozitivnějšího výsledku.
Obvykle se zlobíme právě proto, že věříme, že bez toho poslušnosti nedosáhneme.
DP: Pokud budete reagovat agresí na agresi, dostanete ještě silnější reakci. Když se snažíme hněvem potlačit vůli druhého, narazíme na odpor. Věřím, že vždy existuje příležitost vyjádřit nespokojenost konstruktivně, bez agrese.
Ano, nemůžete se porazit. Ale stejně se budeme zlobit, bude to znatelné.
DP: Ano, všichni podléháme biologickým a psychologickým mechanismům. To je jeden z důvodů, proč nemůžeme být ve svém jednání zcela svobodní. Otázkou je, jakou důležitost přikládáte svému hněvu. Můžete si myslet, že je oprávněný, protože váš pachatel je vinen a měl by být potrestán. Ale můžete si říci: „Udělal to, protože je to v jeho povaze. Nemůže ji změnit."
Tím, že se zbavíte zášti, se můžete soustředit na to, jak situaci napravit.
Třeba ve vztahu s puberťákem to půjde. Ale co když jsme utlačováni, naše práva jsou porušována? Nereagovat na nespravedlnost znamená tolerovat ji. Můžeme být považováni za slabé a bezmocné.
DP: Protest nemusí být agresivní, aby byl účinný. Například Mahátma Gándhí a Martin Luther King byli zastánci pokojného protestu. Věřili, že abyste něčeho dosáhli, neměli byste projevovat hněv. Pokud budete protestovat s rozumnými cíli, aniž byste projevili agresi, bude pro vaše protivníky obtížnější podněcovat vůči vám nenávist. Je tedy šance, že vás vyslechnou.
Musíme najít jiný, účinnější způsob, jak vzdorovat zlu, který by vyloučil odplatu.
V Kingově případě měl protest velmi široké formy a vedl k vítězství nad segregací. A pozor, King a Gándhí vůbec nevypadali slabě nebo pasivně. Vycházela z nich velká síla. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že se vše obešlo bez zloby a násilí. Ale jejich chování poskytuje model toho, jak může odpor fungovat bez agrese.
Tento názor není snadné přijmout. Narážíte na odpor vůči svým nápadům?
DP: Rozhodně. Ale myslím, že svět bude lepší, když se vzdáme víry ve svobodnou vůli. To samozřejmě znamená, že budeme muset odmítnout i morální odpovědnost. V mnoha zemích, včetně Spojených států, je rozšířený názor, že zločinci by měli být přísně potrestáni. Jeho zastánci argumentují následovně: pokud stát nepotrestá zlo, lidé se chopí zbraně a budou se soudit. Důvěra ve spravedlnost bude narušena, přijde anarchie.
Ale existují vězeňské systémy, které jsou organizovány jinak — například v Norsku nebo Holandsku. Tam je kriminalita problémem celé společnosti, nikoli jednotlivců. Pokud ji chceme vymýtit, musíme zlepšit společnost.
Jak toho lze dosáhnout?
DP: Musíme najít jiný, účinnější způsob, jak vzdorovat zlu. Způsob, který by vyloučil odplatu. Pouhé vzdát se víry ve svobodnou vůli nestačí. Je třeba vyvinout alternativní morální systém. Ale příklady máme před očima. Gándhí a King to dokázali.
Když se nad tím zamyslíte, není to tak těžké. Lidská psychologie je docela mobilní, hodí se ke změnám.