První emocionální pomoc při hádkách

Mnoho lidí není zvyklých dávat své vlastní zájmy na první místo, ale v konfliktních situacích je normální postarat se především o sebe. To není projev sobectví. Sobectví — starat se jen o sebe, plivat na ostatní.

Mluvíme o sebezáchově — musíte nejprve pomoci sami sobě, abyste měli sílu a možnost pomáhat druhým. Abychom byli dobrým manželem nebo manželkou, rodičem, dítětem, přítelem a pracovníkem, musíme se nejprve postarat o své vlastní potřeby.

Vezměte si například nouzové situace v letadle, o kterých jsme informováni na briefingu před letem. Sobectví — nasaďte si kyslíkovou masku a zapomeňte na všechny ostatní. Úplná oddanost nasazování masek všem kolem nás, když se sami dusíme. Sebeochrana — nasadit si masku nejprve sami sobě, abychom mohli pomoci svému okolí.

Škola nás neučí, jak se v takových situacích vypořádat. Učitel snad radil, abychom nedávali pozor, když nás nazývají špatnými slovy. A co, tato rada pomohla? Samozřejmě že ne. Jedna věc je ignorovat něčí idiotskou poznámku, něco úplně jiného je cítit se jako „hadr“, nechat se urážet a ignorovat škody, které někdo způsobí našemu sebevědomí a sebeúctě.

Co je to emoční první pomoc?

1. Dělejte to, co máte rádi

Vynakládáme spoustu energie na to, abychom potěšili ostatní nebo je nechali nespokojení. Musíme přestat dělat zbytečné věci a začít dělat něco konstruktivního, dělat nezávislá rozhodnutí, která jsou v souladu s našimi zásadami. Možná to bude vyžadovat, abychom přestali dělat to, co musíme, a postarali se o své vlastní štěstí.

2. Použijte své zkušenosti a zdravý rozum

Jsme dospělí a máme dostatek zkušeností, abychom pochopili, která slova partnera dávají smysl a co říká, aby nám ublížil. Nemusíš to brát osobně. Jeho hněv je dospělou verzí dětského záchvatu vzteku.

Snaží se zastrašit a pomocí provokativních prohlášení a nepřátelského tónu demonstruje nadřazenost a vynucuje si podrobení. Můžeme přijmout jeho pocity, ale nesouhlasíme s jeho pohledem na fakta.

Místo toho, abyste se vzdali instinktivní touze bránit se, je lepší používat zdravý rozum. Pokud máte pocit, že si začínáte brát příval zneužívání k srdci, jako by tato slova skutečně odrážela vaši hodnotu jako člověka, řekněte si „přestaň!“ Ostatně to od nás chtějí.

Snaží se pozvednout sám sebe tím, že nás srazí dolů, protože zoufale potřebuje sebepotvrzení. Dospělí lidé, kteří si váží sebe sama, takovou potřebu nemají. Je vlastní těm, kteří nemají sebeúctu. Ale stejně mu neodpovíme. Nebudeme ho dále snižovat.

3. Nenechte své emoce převzít vládu

Můžeme převzít kontrolu nad situací tím, že si budeme pamatovat, že máme na výběr. Zejména kontrolujeme vše, co říkáme. Můžeme mít chuť vysvětlovat, obhajovat se, hádat se, usmiřovat se, podnikat protiútoky nebo ustupovat a podřizovat se, ale můžeme se v tom zdržet.

Nejsme horší než kdokoli na světě, nejsme povinni brát slova partnera doslovně. Můžeme uznat jeho pocity: „Myslím, že se cítíš špatně“, „Musí to být velmi bolestivé,“ nebo si ten názor necháme pro sebe.

Rozhodujeme se, co a kdy chceme odhalit. V tuto chvíli se můžeme rozhodnout nic neříkat, protože teď nemá smysl nic říkat. Nemá zájem nás poslouchat.

To neznamená, že to „ignorujeme“. Učiníme vědomé rozhodnutí věnovat jeho obviněním přesně takovou pozornost, jakou si zaslouží – vůbec ne. Jen předstíráme, že posloucháme. Můžete kývnout na parádu.

Rozhodneme se zůstat v klidu, nenapadnout jeho háček. Není schopen nás provokovat, slova s ​​námi nemají nic společného. Není třeba odpovídat, používáme zdravý rozum a rozhodneme se mlčet. Stejně by nás neposlouchal.

4. Získejte zpět svou sebeúctu

Pokud bychom si jeho urážky vzali osobně, byli jsme v porážce. On to má pod kontrolou. Ale můžeme znovu získat svou sebeúctu tím, že si připomeneme, že jsme hodnotní navzdory všem našim chybám a všem našim nedokonalostem.

Navzdory všemu, co bylo řečeno, nejsme pro lidstvo o nic méně cenní než kdokoli jiný. I když jsou jeho obvinění pravdivá, jen to dokazuje, že jsme nedokonalí, jako všichni ostatní. Naše «nedokonalost» ho rozzlobila, čehož můžeme jen litovat.

Jeho kritika neodráží naši hodnotu. Ale přesto není snadné nesklouznout do pochybností a sebekritiky. Abyste si zachovali sebeúctu, připomeňte si, že jeho slova jsou slovy hysterického dítěte a nijak nepomáhají jemu ani nám.

Jsme docela schopni se ovládnout a nepodlehnout pokušení dát stejnou dětskou, nezralou odpověď. Jsme přece dospělí. A rozhodneme se přepnout do jiného «režimu». Nejprve se rozhodneme poskytnout emocionální pomoc a poté reagovat na partnera. Rozhodneme se uklidnit.

Připomínáme si, že nejsme bezcenní. To neznamená, že jsme lepší než ostatní. Jsme součástí lidstva, stejně jako všichni ostatní. Partner není lepší než my a my nejsme horší než on. Oba jsme nedokonalé lidské bytosti se spoustou minulosti, která ovlivňuje náš vzájemný vztah.

O autorovi: Aaron Carmine je klinický psycholog v Urban Balance Psychological Services v Chicagu.