„Hlavním kouzlem Pokémonů je to, že vám umožňují zpestřit i tak nudný a rutinní proces, jako je cesta do práce nebo školy: ve hru uděláme něco, co se ke hře vůbec nehodí,“ říká Natalya Bogacheva. Setkali jsme se s kyberpsychologem, abychom probrali funkce gamifikace, multitaskingu a rozšířené reality.
Ksenia Kiseleva: Toto léto nás prakticky ovládli Pokémoni; kolegové je nachytali doslova na rameni kartonové figurky Freuda, která je u nás v redakci. Rozhodli jsme se obrátit na odborníky, abychom pochopili, co je na tom dobrého a co by nás možná mělo varovat. Natalie, řekla jsi nám, že dnešní mládež, zvláště ve velkých městech, postrádá vzrušení, nové zážitky, a to je jeden z důvodů, který vzbudil tak silný zájem o hru Pokemon Go. Co myslíte, kde se bere tento nedostatek zážitků a vjemů, když, jak se zdá, ve velkém městě existuje mnoho různých způsobů, jak se pobavit a pobavit?
Natalia Bogacheva: Podle mého názoru je spíše špatné srovnávat hry, které jsou součástí našeho každodenního života, jako je Pokemon Go a některé aktivity, které lze samozřejmě snadno najít ve velkém městě. Koncerty, dokonce i sport, jsou tím, na co si v životě vyhradíme čas. Naproti tomu mnoho her – včetně příležitostných (od slova casual) her pro telefony – nevyžaduje, aby se hrály neustále. Můžete je zadat kdykoli a samotná hratelnost to má.
Hraním přidáváme zajímavé zážitky včetně soutěžních a realizujeme sběratelskou vášeň.
Hlavním kouzlem Pokémonů je to, že umožňují zpestřit i tak jednoduchou a zdánlivě nudnou rutinu, jakou je chození do práce nebo školy, čili proměníme ve hru něco, co se ke hře vůbec nehodí. Je docela těžké srovnávat, co děláme vědomě, přidělujeme si dlouhý čas a hry, o kterých si myslíme, že budeme hrát 2-3 minuty, než se dostaneme do obchodu pro chleba. A když se to promění v mnohem delší výlety po městě, je to spíše vedlejší proces, který neplánujeme, když začínáme hrát.
Můžeme si připomenout i fenomén jako je gamifikace: touha vnášet herní prvky do každodenních profesních činností, kdy za účelem zvýšení produktivity zavádějí zaměstnavatelé herní prvky do pracovního procesu. Pokemon Go je příkladem gamifikace našeho každodenního života. Proto přitahuje tolik pozornosti…
KK: Propadl trendu gamifikace?
N. B.: Víte, Pokemon Go není příkladem gamifikace, je to stále samostatná hra. Produkt je navíc zcela unikátní, protože přidáváme zajímavou zkušenost včetně soutěžní a uvědomujeme si sběratelskou vášeň na úkor času, který, jak se zdá, nemůžeme věnovat ničemu jinému.
KK: To znamená, že máme nějaký čas navíc a nějaké činnosti, které probíhají souběžně s jinými?
N. B.: Ano, pro moderní generaci je obecně touha dělat více věcí současně neboli multitasking zcela typická. Zdá se, že všichni víme, že to nevede k výraznému zvýšení rychlosti provádění těchto věcí. Víme, že to ovlivní kvalitu provádění těchto věcí, ale stále se o to snažíme, a zejména jít chytat Pokémony je také příkladem multitaskingu.
KK: A když se necháme unést a místo 5 minut na cestě pro chleba jdeme hodinu do sousedního lesa? A když se dostaneme do tohoto stavu plynutí, optimálního prožitku, kdy zapomeneme na čas a vychutnáme si proces, ve kterém jsme zcela ponořeni, je v tom nějaké nebezpečí? Na jednu stranu je to příjemný zážitek, na druhou stranu je to způsobeno nepříliš závažnými vedlejšími aktivitami.
N. B.: Zde můžete na dlouhou dobu vstupovat do filozofických sporů o tom, co je tehdy vážné a co potom musíte udělat, protože samozřejmě existují všechny tyto „potřeba pracovat“, „potřeba studovat“… Ale my navíc , tráví spoustu času řadou dalších aktivit. Pokud jde o stav toku, skutečně řada autorů spojila výskyt stavu toku při hraní počítačových her obecně a Pokemon Go konkrétně s možností závislosti na těchto hrách. Zde však musíte nejprve pochopit, že stav samotného toku není plně pochopen…
KK: A pokud mluvíme o pozitivních aspektech? Nenechme se závislými. Je jasné, že určitý počet lidí, jak říkáte, je malý, podléhá závislosti. Když si ale vezmeme zcela zdravý vztah k Pokémonům, jaké pozitivní stránky na tomto koníčku vidíte?
N. B.: Hry jako Pokemon Go jdou nad rámec toho, z čeho jsou počítačové hry obvykle obviňovány: dostat lidi z domu spíše než je připoutat k počítači a nutit je neustále sedět na jednom místě. Lidé pronásledující Pokémony se začnou více hýbat a častěji vycházet ven. To samo o sobě je pozitivní dopad.
V rámci takové hry se můžete setkat s dalšími hráči a vede to mimo jiné i ke vzniku nových přátelství.
Hry jako Pokemon Go obsahují poměrně hodně informací, které musíte umět používat. Herní předměty jsou například vázány na skutečná zajímavá místa, a když se rozhlédnete kolem sebe, můžete vidět spoustu nového i v části města, kterou zdánlivě dobře znáte. Nemluvě o tom, že je důvod prozkoumat část města, kterou neznáte. Můžete vidět zajímavé budovy, navštívit různé parky. Je to také důvod ke komunikaci s lidmi: v rámci takové hry se můžete setkat s dalšími hráči, a to vede mimo jiné i ke vzniku nových přátelství.
V létě, kdy hra právě vtrhla do dejme tomu našich mobilních telefonů, jsem osobně viděl působivé množství lidí, kteří spolu seděli na trávě v parku, někde na bulvárech a chytali pokémony, protože ve hře je příležitost nalákat hráče na určité území, takže všichni hráči, kteří se na tomto území nacházejí, získají výhodu. Hra do jisté míry shromažďuje lidi a navíc vybízí spíše ke spolupráci než k rivalitě: možnosti s někým se ve hře poprat jsou zatím omezené, ale možnosti vzájemně si pomáhat, hrát spolu jsou již celkem adekvátně prezentovány.
KK: V souvislosti s Pokémony se často mluví o rozšířené realitě, i když se zdá, že nikdo přesně neví, co to je. Mohl byste vysvětlit, co to je, co to má společného s Pokémony a co to má společného s našimi životy obecně. Jak to může rozšířená realita změnit?
N. B.: Rozšířená realita je ve své nejobecnější podobě naše okolní realita, kterou pomocí různých technických prostředků doplňujeme o virtuální prvky (zejména chytré telefony nebo brýle pro rozšířenou realitu GoogleGlass). Zůstáváme v realitě, na rozdíl od virtuální reality, která je kompletně postavena pomocí moderních informačních technologií, ale vnášíme do této reality nějaké další, řekněme, prvky. S různými cíli.
KK: Jde tedy o takový hybrid reality a virtuality.
N. B.: Dá se to říct.
KK: Nyní jsme díky Pokémonům trochu pocítili, jaké to je, když jsou Pokémoni kombinováni s naším skutečným světem, a myslím, že je to velmi zajímavé. Jsou to skutečně záblesky budoucnosti, která zjevně přijde rychleji, než si myslíme.
1 Rozhovor natočila šéfredaktorka časopisu Psychologies Ksenia Kiseleva pro pořad «Stav: ve vztahu», rádio «Kultura», říjen 2016.