Na celém světě se ročně vyplýtvá více než 1,3 miliardy tun potravin. Nasytit 1 miliardu hladovějících na světě by se dalo udělat s méně než čtvrtinou potravin, které se vyhazují na skládky v USA a Evropě.
Na nedávném Světovém ekonomickém fóru bylo snížení plýtvání potravinami na 20 milionů tun ročně uznáno jako jedna z 12 akcí, které mohou pomoci transformovat globální potravinové systémy do roku 2030.
A Jižní Korea se ujala vedení, která nyní recykluje až 95 % svého potravinového odpadu.
Ale takové ukazatele nebyly v Jižní Koreji vždy. Chutné přílohy, které doprovázejí tradiční jihokorejské jídlo, panchang, se často nesnědí, což přispívá k jedněm z nejvyšších ztrát potravin na světě. Každý člověk v Jižní Koreji vyprodukuje ročně více než 130 kg potravinového odpadu.
Pro srovnání, podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství se v Evropě a Severní Americe plýtvání potravinami na hlavu pohybuje mezi 95 a 115 kg ročně. Jihokorejská vláda ale přijala drastická opatření k likvidaci těchto hor nezdravého jídla.
Ještě v roce 2005 Jižní Korea zakázala ukládání potravin na skládky a v roce 2013 vláda zavedla povinnou recyklaci potravinového odpadu pomocí speciálních biologicky rozložitelných sáčků. V průměru platí čtyřčlenná rodina za tyto pytle 6 dolarů měsíčně, což povzbuzuje lidi k domácímu kompostování.
Poplatek za pytle také pokrývá 60 % nákladů na provoz systému, který zvýšil recyklovaný potravinový odpad ze 2 % v roce 1995 na dnešních 95 %. Vláda schválila použití recyklovaného potravinového odpadu jako hnojiva, i když část z něj se stává krmivem pro zvířata.
Chytré kontejnery
Technologie hrála vedoucí roli v úspěchu tohoto schématu. V hlavním městě země, Soulu, bylo instalováno 6000 automatických kontejnerů vybavených váhami a RFID. Automaty váží došlý potravinový odpad a účtují obyvatelům poplatky prostřednictvím jejich občanského průkazu. Automaty podle vedení města snížily množství potravinového odpadu ve městě za šest let o 47 tun.
Obyvatelům se důrazně doporučuje, aby snížili hmotnost odpadu tím, že z něj odstraní vlhkost. Nejenže to snižuje jejich náklady na likvidaci odpadu – potravinový odpad obsahuje asi 80 % vlhkosti – ale také to městu ušetří 8,4 milionu dolarů na poplatcích za svoz odpadu.
Odpad shromážděný pomocí biodegradabilního pytlového schématu je ve zpracovatelském závodě slisován, aby se odstranila zbytková vlhkost, ze které se vyrábí bioplyn a bioolej. Suchý odpad se mění na hnojivo, což zase pomáhá podnítit rostoucí městské zemědělské hnutí.
Městské farmy
Za posledních sedm let se počet městských farem a sadů v Soulu šestinásobně zvýšil. Nyní mají 170 hektarů – velikost asi 240 fotbalových hřišť. Většina z nich se nachází mezi obytnými domy nebo na střechách škol a obecních budov. Jedna farma se nachází dokonce v suterénu bytového domu a slouží k pěstování hub.
Město hradí 80 % až 100 % počátečních nákladů. Zastánci schématu tvrdí, že městské farmy nejen produkují místní produkty, ale také spojují lidi do komunit, zatímco lidé dříve trávili více času v izolaci jeden od druhého. Město plánuje instalaci kompostérů potravinového odpadu na podporu městských farem.
Jižní Korea tedy udělala velký pokrok – ale co panchang? Jihokorejcům podle odborníků nezbývá nic jiného, než změnit své stravovací návyky, pokud opravdu hodlají bojovat proti plýtvání potravinami.
Kim Mi-hwa, předseda Korea Zero Waste Network: „Existuje limit, kolik potravinového odpadu lze použít jako hnojivo. To znamená, že je třeba změnit naše stravovací návyky, jako je přechod na kulinářskou tradici jednoho jídla jako v jiných zemích nebo alespoň snížení množství pančangů, které doprovázejí jídla.“