V hlavním městě Kataru Dauhá se koncem března konala konference účastníků úmluvy o mezinárodním obchodu se zástupci ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). Odborníci ze 178 zemí včetně Ruska se sešli, aby přijali společná opatření k zamezení případům nelegálního mezinárodního obchodu se zvířaty a rostlinami.
Obchod se zvířaty je dnes jedním z nejvýnosnějších typů stínového podnikání. Podle Interpolu je tento druh činnosti na světě na druhém místě z hlediska peněžního obratu po obchodování s drogami – více než 6 miliard dolarů ročně.
V červenci loňského roku našli celníci ve vestibulu vlaku Petrohrad-Sevastopol velkou dřevěnou bednu. Uvnitř byl desetiměsíční lev africký. Majitel byl ve vedlejším vagónu. O dravci neměl jediný doklad. Zajímavé je, že pašerák přesvědčil průvodce, že to byl „jen velký pes“.
Dravci se z Ruska vyvážejí nejen po železnici. V Bělorusku tak před pár měsíci málem skončila tříletá lvice Naomi a pětiměsíční mládě tygra ussurijského Radzha – dnes obyvatelé tulské zoo. Přes hranici se pokusil proklouznout auto se zvířaty. Řidič auta měl dokonce veterinární pasy pro kočky, ale žádné zvláštní povolení k vývozu vzácných mazlíčků neexistovalo.
Aleksey Vaysman se problémem pašování zvířat zabývá více než 15 let. Je koordinátorem výzkumného programu obchodu s divokými zvířaty TRAFFIC. Jde o společný projekt Světového fondu na ochranu přírody (WWF) a Světové unie na ochranu přírody (IUCN). Úkolem TRAFFIC je sledovat obchod s volně žijícími zvířaty a rostlinami. Alexey přesně ví, po kterém „produktu“ je největší poptávka v Rusku i v zahraničí. Ukazuje se, že přes hranice Ruské federace se ročně přepraví tisíce vzácných zvířat. K jejich odchytu dochází zpravidla v jihovýchodní Asii, Africe a Latinské Americe.
Do Ruska jsou přiváženi papoušci, plazi a primáti a vyvážejí se vzácní sokoli (gyrfalcon, sokol stěhovavý, sokoli rároh), uvedení v Červené knize. Tito ptáci jsou na arabském východě vysoce ceněni. Tam se používají v tradičním sokolnictví. Cena jednoho jednotlivce může dosáhnout několika set tisíc dolarů.
Například v září 2009 byl na celnici v Domodědově zastaven pokus o nelegální převoz osmi vzácných sokolů stěhovavých přes hranice. Jak bylo zjištěno, ptáci se připravovali na odeslání do Dauhá. Byly umístěny mezi lahve s ledem ve dvou sportovních taškách; stav sokolů byl hrozný. Celníci ptáky předali Středisku pro záchranu volně žijících zvířat u Moskvy. Po 20denní karanténě byli sokoli vypuštěni. Tito ptáci měli štěstí, ale zbytek, který se nepodařilo najít, velké štěstí neměl: jsou zdrogovaní, omotaní páskou, ústa a oči mají zašité. Je jasné, že o nějakém jídle a vodě nemůže být řeč. Přidejte k tomu nejsilnější stres – a dostaneme kolosální úmrtnost.
Celníci vysvětlují, proč se pašeráci nebojí o část „zboží“ přijít: za vzácné druhy platí takové peníze, že i kdyby přežil jen jeden exemplář, zaplatí celou várku. Lapači, nosiči, prodejci – ti všichni způsobují přírodě nenapravitelné škody.
Touha po zisku vetřelců vede k vyhynutí vzácných druhů.
„Měkkost naší legislativy nám bohužel neumožňuje adekvátně řešit pašování zvířat. V Rusku neexistuje žádný samostatný článek, který by o tom hovořil, “říká Alexander Karelin, státní inspektor Federální celní služby.
Vysvětluje, že zástupci fauny jsou postaveni na roveň běžnému zboží. Trestní řízení můžete zahájit pouze podle článku 188 trestního zákoníku Ruské federace „Pašování“, pokud se prokáže, že náklady na „živý náklad“ přesahují 250 tisíc rublů.
„Náklady na „zboží“ zpravidla nepřesahují tuto částku, takže pašeráci mají relativně malé správní pokuty ve výši 20–30 tisíc rublů za nepřiznání a týrání zvířat,“ říká.
Jak ale zjistit, kolik může zvíře stát? Nejedná se o auto, pro které existuje konkrétní cena.
Alexey Vaysman vysvětlil, jak se instance hodnotí. Federální celní služba se podle něj obrací na Světový fond na ochranu přírody s žádostí o zjištění hodnoty zvířete. Problém je v tom, že pro vzácné druhy nejsou zavedené zákonné ceny a údaj je uveden na základě sledování „černého trhu“ a internetu.
„Advokát obžalovaného předkládá u soudu svá osvědčení a šeky v exotickém jazyce, že zvíře má hodnotu jen pár dolarů. A už soud rozhoduje, komu věřit – nám nebo nějakému kusu papíru z Gabonu nebo Kamerunu. Praxe ukazuje, že soud advokátům často důvěřuje,“ říká Weissman.
Podle zástupců Wildlife Fund je docela možné tuto situaci napravit. V článku 188 trestního zákoníku Ruské federace by mělo být „pašování“ předepsáno v samostatném řádku jako trest za nelegální přepravu zvířat, jako je tomu v případě drog a zbraní. O tvrdší trest usiluje nejen Wildlife Fund, ale také Rosprirodnadzor.
Odhalit a zabavit „pašování naživo“ je stále poloviční problém, poté je třeba zvířata někde chovat. Pro sokoly je snazší najít úkryt, protože po 20-30 dnech již mohou být vypuštěni do svého přirozeného prostředí. U exotických, teplomilných druhů je to složitější. V Rusku prakticky neexistují specializované státní školky pro přeexponování zvířat.
„Točíme, jak nejlépe umíme. Není kam dát zabavená zvířata. Přes Rosprirodnadzor najdeme nějaké soukromé školky, někdy se zoologické zahrady setkávají na půli cesty,“ vysvětluje Alexander Karelin, státní inspektor Federální celní služby.
Úředníci, ochránci přírody a Federální celní služba se shodují, že v Rusku neexistuje žádná kontrola nad vnitřním oběhem zvířat, neexistuje žádná legislativa upravující obchod s nepůvodními druhy uvedenými v CITES. V zemi prostě neexistuje zákon, podle kterého by mohla být zvířata po překročení hranice zabavena. Pokud se vám podařilo proklouznout přes celnici, můžete importované kopie volně prodávat a kupovat. Prodejci „živého zboží“ se přitom cítí absolutně nepotrestáni.