Psychologie

Všichni se chceme druhým líbit, chceme být milováni, říkají o nás jen dobré věci. K čemu ale taková touha může vést? Je to pro nás dobré? Nebo je cíl být pohodlný a dobrý předem odsouzen k neúspěchu?

Když se podíváte na své okolí, jistě najdete člověka, kterému by byla dána definice «dobrý». Je to nekonfliktní, sympatický člověk, vždy zdvořilý a přátelský, připravený kdykoli pomoci a podpořit. A často chcete být stejní. Proč?

Od dětství máme určité vzorce chování, které nám pomáhají přizpůsobit se životu ve společnosti. Jedním z těchto modelů je „být dobrý“. Pomáhá získat podporu a uznání bez velkého úsilí. Děti se rychle učí: budete hodní, dostanete dárek od rodičů a učitel k vám bude příznivější než k tyranovi. Postupem času se tento model může stát základem všech našich životů, obchodních i osobních vztahů. K čemu to vede a jaké problémy „hodného“ člověka čekají?

1. Budete obětovat své vlastní zájmy v zájmu druhých.

Slušnost a touha vyhýbat se konfliktům může vést k tomu, že v určitém okamžiku začneme obětovat své vlastní zájmy ve prospěch druhých. Je to způsobeno strachem z odmítnutí (přáteli ve škole, kolegy). Je pro nás důležité cítit, že je u nás vše v pořádku a že jsme milováni, protože právě to dodává pocit bezpečí.

Touha zalíbit se všem kolem nás nutí držet si značku vždy a všude, být dobří v taxíku, obchodě, metru. Automaticky chceme udělat něco, abychom řidiče potěšili, a teď už dáváme spropitné víc, než bychom měli. A děláme to zcela nečekaně pro sebe. Nebo začneme kadeřníka bavit rozhovory, místo abychom jen relaxovali v křesle. Nebo neuděláme poznámku k manikérce, která nerovnoměrně nanesla lak — to je náš oblíbený salon, proč si kazit dobrý dojem ze sebe?

Ubližujeme si tím, že děláme něco, co se nám nelíbí, nebo mlčením, když jsou naše zájmy porušovány.

V důsledku toho se naše zaměření přesouvá z vnitřního na vnější: místo toho, abychom nasměrovali zdroje k práci na sobě, vynakládáme veškeré úsilí na vnější znamení. Je pro nás důležitější, co si o nás myslí a říkají, a děláme vše pro to, abychom byli oceněni a schváleni.

Už nás nezajímá ani naše vlastní blaho: škodíme si tím, že děláme něco, co se nám nelíbí, nebo mlčíme, když jsou naše zájmy porušovány. Vzdáváme se kvůli druhým.

Někdy je to právě důvod prudké změny nálad, kdy se z bezkonfliktního a zdvořilého člověka v rodině stane skutečné monstrum. Být zadobře s cizími lidmi je docela snadné, ale doma masku sundáváme a sundáváme ji blízkým — křičíme, nadáváme, trestáme děti. Koneckonců, rodina nás už miluje a „nikam nepůjde“, nemůžete stát na obřadu, relaxovat a nakonec se stát sami sebou.

Takovému chování se musí odnaučit každý – velký šéf nebo malý úředník, dítě nebo rodič. Protože je to otázka rovnováhy našeho života, toho, co sami dáváme a dostáváme. A pokud neodpovíme stejně tak svým blízkým, kteří nám tolik dávají, náš život se může zvrtnout: rodina se rozpadne, přátelé se odvrátí.

2. Staneš se závislým na souhlasu někoho jiného.

Tento vzorec chování vytváří bolestivou závislost na souhlasu někoho jiného. Od rána do večera potřebujeme slyšet komplimenty, uznání talentu nebo krásy. Jen tak se cítíme sebevědomě, inspirovaně, můžeme něco udělat. Funguje to jako energetická droga. Začínáme to potřebovat k překlenutí vnitřní prázdnoty.

Vnější se stává důležitým a vnitřní hodnoty, pocity a vjemy ustupují do pozadí.

Takové schéma vede ke kategorickému vnímání všeho, co se nám děje. Živým příkladem je člověk, který bolestně reaguje na jakoukoli poznámku, dokonce i na konstruktivní kritiku. V jeho modelu je jakákoli zpětná vazba vnímána pouze na dvou ukazatelích: «Jsem dobrý» nebo «Jsem špatný». Tím pádem přestáváme rozlišovat, kde je černá a kde bílá, kde je pravda a kde lichotka. Pro lidi je čím dál těžší s námi komunikovat — protože v každém, kdo nás neobdivuje, vidíme «nepřítele», a pokud nás někdo kritizuje, má to jediný důvod — prostě žárlí.

3. Budete plýtvat energií

Vaši přátelé se pohádali a vy chcete s oběma zůstat zadobře? To se nestává. Slovy básníka: „Není možné být s těmi as těmi, aniž bychom zradili ty a ty“. Pokud se snažíte být dobří tam i tam, nebo vždy zaujímáte neutrální postoj, dříve nebo později to povede k pocitu devastace. A s největší pravděpodobností se oba přátelé budou cítit zrazeni a ztratíte oba.

Je tu další problém: tolik se snažíte být užitečný pro druhé, děláte pro ně tolik, že v určité chvíli začnete vyžadovat stejný přístup i k sobě. Objeví se vnitřní úzkost, zášť, začnete všechny obviňovat. Tato závislost funguje stejně jako jakákoli jiná závislost: vede ke zničení. Člověk ztrácí sám sebe.

Pocit promarněného úsilí, času, energie vás neopouští. Koneckonců, vynaložili jste tolik úsilí, ale nejsou žádné dividendy. A vy jste zkrachovalí, energičtí a osobní. Cítíte osamělost, podráždění, zdá se vám, že vám nikdo nerozumí. A v určité chvíli tomu opravdu přestanete rozumět.

Nemusíte dělat nic zvláštního, abyste si zasloužili lásku svých rodičů, učitelů nebo spolužáků.

Samozřejmě, každý chce být obklopen „dobrými lidmi“. Skutečně dobrý člověk ale není ten, kdo se vždy řídí ostatními a ve všem souhlasí s názory ostatních. Je to někdo, kdo ví, jak být čestný a upřímný, kdo je schopen být sám sebou, kdo je připraven dávat, ale zároveň hájit své zájmy, přesvědčení a hodnoty a přitom si zachovat svou důstojnost.

Takový člověk se nebojí ukázat svou temnou stránku a snadno přijímá nedostatky druhých. Ví, jak adekvátně vnímat lidi, život a za svou pozornost nebo pomoc nic nevyžaduje. Toto sebevědomí mu dodává pocit úspěchu v práci i v osobních vztazích. Koneckonců, ve skutečnosti nemusíte dělat nic zvláštního, abyste si zasloužili lásku rodičů, učitelů nebo spolužáků. Už jsme hodni lásky, protože každý z nás je již sám o sobě dobrým člověkem.

Napsat komentář