Nový rok: proč tolik dárků?

Během novoročních svátků tradičně nakupujeme dárky a často ... je dáváme našim dětem. Rok od roku jsou naše dárky působivější a dražší, jejich počet roste. Co nás pohání a k čemu to může vést?

Dnes k nám přišel milý Ježíšek. A přinesl nám dárky na novoroční svátek. Tato stará píseň se dodnes zpívá na dětských novoročních oslavách. O tajemném obsahu novoroční dědovy tašky však moderní děti nemusí dlouho snít. Sami je od toho nechtěně odnaučíme: ještě nemají čas chtít a my už kupujeme. A děti berou naše dary jako samozřejmost. Obvykle se nesnažíme je z tohoto klamu vyvést. Spíše naopak: mobilní telefon, herní bitva, play station, nemluvě o lavině sladkostí… To vše na děti padá jako z rohu hojnosti. Jsme ochotni obětovat hodně, abychom splnili jejich touhy.

Na Západě začali rodiče příliš aktivně rozmazlovat své děti kolem 60. let, kdy se formovala konzumní společnost. Od té doby tento trend jen zesílil. Projevuje se i v Rusku. Budou naše děti šťastnější, když jejich pokoje proměníme v hračkářství? Na tyto a další otázky odpovídají dětští psychologové Natalia Dyatko a Annie Gatecel, psychoterapeuti Svetlana Krivtsova, Yakov Obukhov a Stephane Clerget.

Proč dáváme dárky dětem během novoročních svátků?

Konzumní společnost, ve které už nějakou dobu žijeme, prohlásila vlastnictví věci za synonymum všeho dobrého a správného v životě. Dilema „mít nebo být“ je dnes přeformulováno jinak: „mít, abych byl“. Jsme přesvědčeni, že štěstí dětí je hojné a dobří rodiče by je měli zajistit. V důsledku toho možnost nesprávného, ​​ne zcela realizovatelného přání a potřeb dítěte mnohé rodiče děsí – stejně jako vyhlídka na nedostatek v rodině, vyvolávající pocit beznaděje, vyvolávající pocit viny. Někteří rodiče, kteří si pletou prchavé touhy svých dětí s tím, co je pro ně životně důležité, se bojí připravit je o něco zásadního. Zdá se jim, že se dítě citově zraní, když si například všimne, že jeho spolužák nebo nejlepší kamarád dostal více dárků než ono. A rodiče se snaží, kupují další a další…

HRAČKY, KTERÉ DÁVÁME DÍTĚTI, ČASTO ODRÁŽÍ NE JEHO, ALE NAŠE PŘÁNÍ.

Lavinu dárků může způsobit i naše touha tlumit vlastní vinu: „Jsem s tebou zřídka, jsem příliš zaneprázdněn (a) prací (denní záležitosti, kreativita, osobní život), ale dávám ti všechny tyto hračky a proto na tebe myslím!"

Čtěte více:

  • Prázdniny po celou zimu!

Konečně, Nový rok, Vánoce jsou pro nás všechny příležitostí k návratu do vlastního dětství. Čím méně jsme tehdy my sami dostávali dárků, tím více si přejeme, aby je naše dítě nemělo. Stává se přitom, že mnoho dárků prostě neodpovídá věku dětí a ne zcela odpovídá jejich vkusu. Hračky, které dáváme dítěti, často odrážejí naše vlastní touhy: elektrická železnice, která v dětství neexistovala, počítačová hra, kterou jsme chtěli hrát tak dlouho… V tomto případě vyrábíme dárky pro sebe, na úkor dítě řešíme naše staré dětské problémy. Rodiče si díky tomu hrají s drahými dárky a děti se těší z tak krásných věcí, jako je balicí papír, krabice nebo balicí páska.

Čtěte více:

  • Dárky: vše je o balení

Jaké je nebezpečí přemíry dárků?

Děti si často myslí: čím více dárků dostáváme, tím více nás milují, tím více znamenáme pro jejich rodiče. V jejich myslích jsou pojmy „láska“, „peníze“ a „dary“ zmatené. Někdy prostě přestanou věnovat pozornost těm, kteří se odváží je navštívit s prázdnýma rukama nebo přinést něco, co není dost drahé. Je nepravděpodobné, že budou schopni porozumět symbolické hodnotě gesta, vzácnosti samotného úmyslu dát dárek. „Nadané“ děti neustále potřebují nové důkazy lásky. A pokud ne, vznikají konflikty.

Mohou být dárky odměněny za dobré chování nebo učení?

Nemáme mnoho jasných, radostných tradic. Dávání dárků na Nový rok je jedním z nich. A nemělo by být závislé na žádných podmínkách. Jsou mnohem lepší časy, kdy dítě odměnit nebo potrestat. A o svátku je lepší využít příležitosti sejít se s celou rodinou a společně s dítětem se radovat z darů, které dostali nebo dostali.

Děti rozvedených rodičů obvykle dostávají více dárků než ostatní. Nekazí je to?

Na jedné straně rozvedení rodiče prožívají vůči dítěti silný pocit viny a snaží se ho tlumit pomocí dárků.

Na druhou stranu takové dítě často slaví svátek dvakrát: jednou s tátou, podruhé s mámou. Každý rodič se obává, že v „tom domě“ bude oslava lepší. Existuje pokušení kupovat další dárky – ne pro dobro dítěte, ale pro jeho vlastní narcistické zájmy. Dvě touhy – obdarovat a získat (nebo potvrdit) lásku svého dítěte – splývají v jedno. Rodiče soutěží o přízeň svých dětí a děti se stávají rukojmími této situace. Po přijetí podmínek hry se snadno promění ve věčně nespokojené tyrany: „Chceš, abych tě miloval? Tak mi dej, co chci!"

Jak zajistit, aby dítě nebylo otrávené?

Pokud dítěti nedáme šanci trénovat jeho touhy, pak v dospělosti nebude moct opravdu nic chtít. Touhy samozřejmě budou, ale pokud se na cestě k nim objeví překážka, s největší pravděpodobností se jich vzdá. Dítě bude otrávené, když ho zavalíme dárky nebo ho necháme myslet si, že mu musíme dát rozhodně všechno a hned! Dejte mu čas: jeho potřeby musí růst a dozrát, musí po něčem toužit a umět to vyjádřit. Děti se tak učí snít, odkládat okamžik naplnění tužeb, aniž by propadaly vzteku při sebemenší frustraci *. To se však dá naučit každý den, nejen na Štědrý den.

Jak se vyhnout nechtěným dárkům?

Než půjdete do obchodu, zamyslete se nad tím, o čem vaše dítě sní. Promluvte si s ním a pokud je seznam příliš dlouhý, vyberte si to nejdůležitější. Samozřejmě pro něj, ne pro tebe.

Dárky s nápovědou?

Malé děti budou jistě uraženy, když jim budou předloženy školní potřeby, neformální oblečení „pro růst“ nebo poučná kniha jako „Pravidla slušného chování“. Neocení suvenýry, které jsou z jejich pohledu nesmyslné, určené ne na hraní, ale na ozdobu poličky. Děti to budou vnímat jako výsměch a dárek „s náznakem“ (pro slabé – činky, pro stydlivé – příručka „Jak se stát lídrem“). Dárky jsou nejen vyjádřením naší lásky a péče, ale také důkazem toho, jak citliví a ohleduplní ke svému dítěti jsme.

O tom

Taťána Babushkina

„Co je uloženo v kapsách dětství“

Agentura pro spolupráci ve vzdělávání, 2004.

Martha Snyder, Ross Snyder

„Dítě jako osoba“

Význam, Harmony, 1995.

* EMOČNÍ STAV ZPŮSOBENÝ NEOČEKÁVANÝMI PŘEKÁŽKAMI NA CESTĚ K CÍLU. PROJEVUJE SE POCITEM BEZDUCHU, ÚZKOSTI, PODRÁŽDĚNÍ, VINY NEBO HANBY.

Napsat komentář