Když vyrůstáme, zůstáváme spojeni neviditelnými pouty s nejbližší osobou – matkou. Někdo si s sebou bere její lásku a vřelost na nezávislou plavbu a někdo si bere nevyslovenou zášť a bolest, které ztěžují důvěřovat lidem a budovat s nimi blízké vztahy. Budeme se cítit lépe, když své matce řekneme, jak se cítíme? Zamýšlí se nad tím psychoterapeutka Veronika Štěpánová.
„Máma na mě byla vždy tvrdá, kritizovali ji za každou chybu,“ vzpomíná Olga. — Pokud se do deníku vloudily čtyřky, řekla, že umyji záchody na nádraží. Neustále se srovnávala s ostatními dětmi a dávala jasně najevo, že její dobrý přístup mohu získat pouze výměnou za bezvadný výsledek. V tomto případě si ale pozornost neoddávala. Nepamatuji si, že by mě někdy objala, políbila, snažila se mě nějak rozveselit. Stále ve mně vyvolává pocit viny: žiju s pocitem, že se o ni dobře nestarám. Vztahy s ní se v dětství proměnily v past, a to mě naučilo brát život jako těžkou zkoušku, bát se radostných chvil, vyhýbat se lidem, se kterými se cítím šťastná. Možná rozhovor s ní pomůže odstranit tuto zátěž z duše?
Psychoterapeutka Veronika Štěpánová věří, že jen my sami se můžeme rozhodnout, zda s matkou o svých pocitech mluvit. Zároveň si musíte pamatovat: po takovém rozhovoru se může již tak napjatý vztah ještě zhoršit. „Chceme, aby máma přiznala, že se v mnoha ohledech mýlila a ukázala se jako špatná matka. S tím může být těžké souhlasit. Pokud je pro vás situace nevyřčenosti bolestivá, připravte si rozhovor předem nebo jej proberte s psychologem. Vyzkoušejte techniku třetí židle, která se používá v Gestalt terapii: člověk si představí, že jeho matka sedí na židli, pak se přesune na židli a postupně se s ní ztotožňuje a mluví k sobě jejím jménem. To pomáhá lépe porozumět druhé straně, jejím nevyřčeným pocitům a prožitkům, něco odpustit a pustit dětinské křivdy.
Pojďme si rozebrat dva typické negativní scénáře vztahů mezi rodiči a dětmi a jak se chovat v dospělosti, zda má cenu zahájit dialog o minulosti a jakou taktiku zvolit.
"Matka mě neslyší"
„Když mi bylo osm, matka mě nechala u babičky a odešla pracovat do jiného města,“ říká Olesya. — Ona se vdala, já měl nevlastního bratra, ale pořád jsme bydleli od sebe. Měl jsem pocit, že mě nikdo nepotřebuje, snil jsem o tom, že si mě matka vezme, ale přestěhoval jsem se k ní až po škole, abych šel na vysokou. To nemohlo kompenzovat léta strávená v dětství odděleně. Bojím se, že mě opustí každý člověk, se kterým se sblížíme, jako kdysi matka. Snažil jsem se s ní o tom mluvit, ale ona pláče a obviňuje mě ze sobectví. Říká, že byla nucena odejít tam, kde je práce, kvůli mé vlastní budoucnosti.
„Pokud matka není schopna vést dialog, nemá smysl s ní dál diskutovat o tématech, která vás zajímají,“ říká psychoterapeutka. "Stále tě nebude slyšet a pocit odmítnutí se jen zhorší." To neznamená, že by problémy dětí měly zůstat nevyřešené – je důležité je řešit s odborníkem. Ale předělat staršího člověka, který se stále více uzavírá, nelze.
"Matka mě očerňuje v očích příbuzných"
„Můj otec, který už nežije, byl ke mně a mému bratrovi krutý, mohl proti nám zvednout ruku,“ vzpomíná Arina. — Matka nejprve mlčela a pak se postavila na jeho stranu v domnění, že má pravdu. Když jsem se jednoho dne pokusil ochránit svého bratříčka před otcem, dala mi facku. Za trest se mnou nemohla měsíce mluvit. Nyní je náš vztah stále chladný. Všem příbuzným říká, že jsem nevděčná dcera. Chci s ní mluvit o všem, co jsem jako dítě zažil. Pronásledují mě vzpomínky na krutost mých rodičů.“
„Sadistická matka je jediný případ, kdy by jí měly dospělé děti říkat vše do očí a nešetřit city,“ domnívá se psycholožka. — Pokud dítě v dospívání matce odpustí a přes zkušenost se k ní chová dobře, vzniká v ní pocit viny. Tento pocit je nepříjemný a obranný mechanismus tlačí děti očerňovat a dělat z nich vinu. Začne všem vyprávět o jejich bezcitnosti a zkaženosti, stěžuje si a vystavuje se jako oběť. Budete-li se k takové matce chovat laskavě, bude se k vám kvůli pocitu viny chovat hůř. A naopak: vaše strnulost a přímost vytyčí hranice toho, co je pro ni přípustné. Vřelá komunikace s matkou, která se chovala sadisticky, s největší pravděpodobností nebude fungovat. Musíte mluvit o svých pocitech přímo a nedoufat, že navážete přátelství.