Svatý Tichon, patriarcha Moskvy a celé Rusi (1865-1925), kanonizovaný ruskou pravoslavnou církví, jehož ostatky spočívají ve velké katedrále donského kláštera, zasvětil jeden ze svých projevů vegetariánství a nazval jej „hlasem v přízeň půstu“. Světec celkově zpochybňuje určité zásady vegetariánů a vyjadřuje se PRO odmítání jíst vše živé.
Považujeme za účelné citovat v plném znění některé pasáže z rozhovorů sv. Tichona…
Pod názvem vegetariánství je myšlen takový směr v názorech moderní společnosti, který umožňuje jíst pouze rostlinné produkty, nikoli maso a ryby. Vegetariáni na obranu své doktríny uvádějí údaje 1) z anatomie: člověk patří do kategorie masožravých tvorů, a ne všežravců a masožravců; 2) z organické chemie: rostlinná strava obsahuje vše potřebné k výživě a dokáže udržet sílu a zdraví člověka ve stejné míře jako smíšená strava, tedy živočišno-rostlinná strava; 3) z fyziologie: rostlinná potrava se lépe vstřebává než maso; 4) z medicíny: masitá výživa tělo nabudí a zkrátí život, vegetariánská strava jej naopak zakonzervuje a prodlouží; 5) z ekonomiky: zeleninové potraviny jsou levnější než masité; 6) Nakonec jsou uvedeny morální úvahy: zabíjení zvířat je v rozporu s morálním cítěním člověka, zatímco vegetariánství přináší mír jak do vlastního života člověka, tak do jeho vztahu ke světu zvířat.
Některé z těchto úvah byly vysloveny již ve starověku, v pohanském světě (Pythagoras, Platón, Sakia-Muni); v křesťanském světě se častěji opakovaly, ale přesto ti, kdo je vyjadřovali, byli svobodní jedinci a netvořili společnost; teprve v polovině tohoto století v Anglii a poté v dalších zemích vznikly celé společnosti vegetariánů. Od té doby se vegetariánské hnutí stále více rozrůstá; stále častěji se objevují jeho stoupenci, kteří své názory horlivě šíří a snaží se je uvést do praxe; takže v západní Evropě existuje mnoho vegetariánských restaurací (jen v Londýně jich je až třicet), ve kterých se pokrmy připravují výhradně z rostlinných potravin; Vycházejí vegetariánské kuchařky obsahující jídelní lístky a návody na přípravu více než osmi set jídel. V Rusku máme také vyznavače vegetariánství, mezi nimiž je i slavný spisovatel hrabě Lev Tolstoj…
…Vegetariánství je slibováno širokou budoucností, protože lidstvo chtě nechtě nakonec přijde na způsob stravování vegetariánů. Již nyní je v některých zemích Evropy zaznamenán fenomén úbytku hospodářských zvířat a v Asii již tento jev téměř nastal, zejména v nejlidnatějších zemích – v Číně a Japonsku, takže v budoucnu, i když ne v okolí nebudou žádná hospodářská zvířata, a tudíž ani masná potrava. Je-li tomu tak, pak má vegetariánství zásluhu na tom, že jeho stoupenci rozvíjejí způsoby stravování a života, ke kterým se lidé dříve nebo později budou muset připojit. Ale kromě této problematické přednosti má vegetariánství nepochybnou výhodu v tom, že představuje naléhavou výzvu k abstinenci pro náš smyslný a zhýčkaný věk…
… Vegetariáni si myslí, že kdyby lidé nejedli masité jídlo, pak by na zemi již dávno nastala úplná prosperita. I Platón ve svém dialogu „O republice“ našel kořen nespravedlnosti, zdroj válek a jiných zl, v tom, že lidé se nechtějí spokojit s jednoduchým způsobem života a drsnou rostlinnou stravou, ale jedí maso. A další zastánce vegetariánství, již z řad křesťanů, anabaptista Tryon (zemřel v roce 1703), má slova na toto téma, která autor „Etiky jídla“ cituje ve své knize se zvláštní „radostí“.
„Pokud lidé,“ říká Tryon, „přestanou sváry, zřeknou se útlaku a toho, co je k němu podporuje a disponuje – od zabíjení zvířat a jedení jejich krve a masa – pak by v krátké době oslabili, nebo možná byli, a vzájemné vraždy mezi ďábelské sváry a krutosti by úplně přestaly existovat... Pak by ustalo veškeré nepřátelství, bylo by slyšet žalostné sténání lidí nebo dobytka. Pak nebudou žádné potoky krve zabitých zvířat, žádný smrad z masných trhů, žádní krvaví řezníci, žádné hřmění děl, žádné vypalování měst. Zmizí páchnoucí věznice, zhroutí se železná vrata, za nimiž lidé strádají pryč od svých žen, dětí, čerstvého volného vzduchu; křik těch, kdo žádají o jídlo nebo oblečení, utichne. Nebude žádné rozhořčení, žádné důmyslné vynálezy, které by v jeden den zničily to, co vzniklo tvrdou prací tisíců lidí, žádné strašlivé kletby, žádné hrubé řeči. Nebude žádné zbytečné týrání zvířat přepracováním, žádná korupce dívek. Nedojde k pronajímání půdy a farem za ceny, které donutí nájemce vyčerpat sebe i své služebnictvo a dobytek téměř k smrti, a přesto zůstat zadlužený. Nebude utlačování nižšího vyššími, nebude potřeba absence excesů a obžerství; sténání raněných utichne; nebude potřeba, aby jim lékaři vyřezávali z těla kulky, odnášeli rozdrcené nebo zlomené ruce a nohy. Pláč a sténání těch, kteří trpí dnou nebo jinými vážnými nemocemi (jako je malomocenství nebo konzumace), s výjimkou neduhů stáří, ustoupí. A děti přestanou být oběťmi nesčetného utrpení a budou zdravé jako jehňata, telata nebo mláďata jakéhokoli jiného zvířete, které nezná nemoci. Toto je svůdný obrázek, který vegetariáni malují, a jak snadné je toho všeho dosáhnout: pokud nebudete jíst maso, vznikne na zemi skutečný ráj, klidný a bezstarostný život.
… Je však přípustné pochybovat o proveditelnosti všech jasných snů vegetariánů. Je pravda, že zdrženlivost obecně, a zvláště od používání masité stravy, omezuje naše vášně a tělesné chtíče, dodává našemu duchu velkou lehkost a pomáhá mu osvobodit se od nadvlády těla a podřídit si ho jeho nadvládě. řízení. Bylo by však chybou považovat tuto tělesnou zdrženlivost za základ morálky, odvozovat z ní všechny vysoké mravní vlastnosti a myslet si s vegetariány, že „rostlinná strava sama o sobě vytváří mnoho ctností“ …
Tělesný půst slouží pouze jako prostředek a pomůcka k nabytí ctností – čistoty a cudnosti, a musí být nutně spojen s duchovním půstem – s abstinencí od vášní a neřestí, s odstraněním špatných myšlenek a zlých skutků. A bez toho to samo o sobě ke spasení nestačí.