Sebevědomí vs sebeúcta

Tyto dva pojmy lze snadno zaměnit, ale rozdíl mezi nimi je obrovský. Jak rozlišit jedno od druhého? O co se vyplatí usilovat a jaké kvality je lepší se zbavit? Psychiatr a filozof Neil Burton sdílí myšlenky, které vám pomohou nahlédnout do svého nitra a možná i lépe porozumět sami sobě.

Pro některé z nás je mnohem snazší získat sebevědomí, než získat skutečnou sebeúctu. Neustále se porovnáváme s ostatními a vytváříme nekonečný seznam svých schopností, úspěchů a vítězství. Místo toho, abychom řešili vlastní nedostatky a neúspěchy, schováváme je za četné certifikáty a ceny. Rozsáhlý seznam schopností a úspěchů však nikdy nebyl dostatečný ani nezbytný pro zdravé sebevědomí.

Pokračujeme v přidávání dalších a dalších bodů v naději, že jednoho dne to bude stačit. Ale tímto způsobem se pouze snažíme zaplnit prázdnotu v nás samých — postavením, příjmem, majetkem, vztahy, sexem. To pokračuje rok co rok a mění se v nekonečný maraton.

„Důvěra“ pochází z latinského fidere, „věřit“. Být sebevědomý znamená věřit v sebe sama – zejména ve svou schopnost úspěšně nebo alespoň adekvátně komunikovat se světem. Sebevědomý člověk je připraven přijmout nové výzvy, chopit se příležitostí, zvládnout obtížné situace a převzít odpovědnost, pokud se něco nepovede.

Sebevědomí nepochybně vede k úspěšným zážitkům, ale platí to i naopak. Stává se také, že se člověk v jedné oblasti, jako je vaření nebo tanec, cítí sebevědomě víc než sebevědomě a v jiné, jako je matematika nebo veřejné vystupování, si není jistý vůbec.

Sebeúcta — naše kognitivní a emocionální hodnocení naší vlastní důležitosti, významnosti

Když důvěra chybí nebo chybí, nastupuje odvaha. A pokud důvěra působí ve sféře poznaného, ​​pak je potřeba odvahy tam, kde je nejistota, která vzbuzuje strach. „Řekněme, že si nemohu být jistý, že skočím do vody z výšky 10 metrů, dokud k tomu alespoň jednou nenajdu odvahu,“ uvádí příklad psychiatr a filozof Neil Burton. „Odvaha je vznešenější vlastnost než sebevědomí, protože vyžaduje více síly. A také proto, že odvážný člověk má neomezené schopnosti a možnosti.

Sebevědomí a sebeúcta nejdou vždy ruku v ruce. Zejména si můžete být velmi jistí a zároveň mít nízké sebevědomí. Příkladů je mnoho — vezměte si alespoň celebrity, které dokážou vystupovat před tisíci diváky a přitom se užíváním drog ničit a dokonce i zabít.

„Respekt“ pochází z latinského aestimare, což znamená „hodnotit, vážit, počítat“. Sebeúcta je naše kognitivní a emocionální hodnocení naší vlastní důležitosti, významnosti. Je to matrice, pomocí které myslíme, cítíme a jednáme, reagujeme a určujeme svůj vztah k sobě, druhým a světu.

Lidé se zdravým sebevědomím nepotřebují dokazovat svou hodnotu sami sobě vnějšími faktory, jako je příjem nebo postavení, ani spoléhat na berličky v podobě alkoholu či drog. Naopak se k sobě chovají s respektem a péče o své zdraví, společnost a životní prostředí. Mohou plně investovat do projektů a lidí, protože se nebojí neúspěchu nebo odmítnutí. Samozřejmě i oni občas trpí bolestí a zklamáním, ale neúspěchy jim neubližují a nesnižují jejich význam.

Díky své odolnosti zůstávají lidé, kteří si respektují sami sebe, otevření novým zkušenostem a smysluplným vztahům, jsou tolerantní k riziku, snadno si užívají a užívají si a jsou schopni přijímat a odpouštět – jak sobě, tak ostatním.


O autorovi: Neil Burton je psychiatr, filozof a autor několika knih, včetně The Meaning of Madness.

Napsat komentář