Už teď je těžké někoho překvapit ženou v „mužské“ profesi. Ale nelze se nedivit talentu Světlany Kapaninové, sedminásobné absolutní mistryně světa v letecké akrobacii. Její ženskost a jemnost přitom překvapuje a fascinuje, což při setkání s takovým člověkem vůbec nečekáte. Letadla, akrobacie, mateřství, rodina… když jsem se Světlanou mluvil o všech těchto tématech, nemohl jsem se zbavit jediné otázky v hlavě: „Je to opravdu možné?
Sledovat lety Světlany Kapaninové, nejlepší pilotky století (podle Mezinárodní letecké federace) a nejopěvovanější pilotky ve světě sportovního letectví, je opravdovým potěšením. To, co na obloze dělá letadlo pod její kontrolou, se zdá být prostě neuvěřitelné, něco, co „pouhí smrtelníci“ nedokážou. Zatímco jsem stál v davu a obdivně pozoroval Světlanino zářivě oranžové letadlo, ze všech stran se ozývaly komentáře kolegů, převážně mužského pohlaví. A všechny tyto komentáře vedly k jedinému: "Jen se na ni podívejte, bude z ní každý mužský pilot!"
„Ve skutečnosti je to stále převážně mužský sport, protože vyžaduje hodně fyzické síly a schopnosti reagovat. Ale obecně je ve světě vztah k pilotkám spíše uctivý a schvalující. Bohužel doma se občas musíte vypořádat s opačným přístupem,“ řekla Světlana, když se nám mezi lety podařilo promluvit. Nad hlavou silně bzučela letadla, ovládaná stejnými piloty – účastníky , jehož další etapa se konala 15. – 16. června v Kazani. Sama Světlana se této soutěže nezúčastnila, ale několikrát provedla předváděcí lety. Osobně si myslím, že zbytek pilotů měl prostě štěstí – kdo by jí mohl konkurovat?
Samozřejmě, když jsem dostal příležitost mluvit s jedním ze svých idolů mého mládí, nemohl jsem nezmínit, že jsem jako mnoho sovětských dětí kdysi snil o tom, že se stanu pilotem. Světlana se mírně blahosklonně a laskavě usmála – taková „přiznání“ slyšela více než jednou. Ona sama se ale k leteckému sportu dostala naprosto náhodou a jako malá o akrobacii vůbec nesnila.
„Chtěla jsem skočit padákem, pocítit ten pocit strachu před otevřenými dveřmi letadla a okamžik, kdy uděláte krok do propasti,“ říká Světlana. – Když jsem se přišel přihlásit na parašutismus, zachytil mě na chodbě jeden z instruktorů a zeptal se: „Proč potřebuješ padáky? Pojďme na letadla, můžete skočit s padákem a létat!“ A tak jsem se přihlásil do leteckého sportu, aniž bych tušil, co je akrobacie a s jakými letadly musíte létat. Jsem tomu instruktorovi stále vděčný za včasnou výzvu.“
Je úžasné, jak se to mohlo stát „náhodou“. Tolik úspěchů, tolik ocenění, světové uznání – a náhodou? "Ne, to musí být nějaký zvláštní talent vlastní pouze elitě nebo vynikajícím učitelům," probleskla mi hlavou taková myšlenka, možná částečně ve snaze ospravedlnit se z dětství.
Sama Světlana působí jako mentorka: nyní má dvě oddělení, piloty-atlety Andrey a Irinu. Když Světlana mluví o svých studentech, její úsměv se rozšíří: „Jsou to velmi nadějní kluci a jsem si jist, že pokud neztratí zájem, dojdou daleko.“ Nemusí to být ale jen ztráta zájmu – pro mnoho lidí je létání nedostupné jen proto, že vyžaduje výborný zdravotní stav, dobré fyzické údaje a nemalé finanční prostředky. Potřebujete například vlastní letadlo, musíte si zaplatit tréninkové lety a účast v soutěžích. Akrobacie je elitní a velmi drahý sport a ne každý si ho může dovolit.
Světlana vypráví úžasnou věc: ve Voroněžské oblasti vás zvou, abyste se zdarma naučili létat na kluzácích, a většina těch, kteří se chtějí naučit létat, jsou dívky. Sama Světlana přitom v tomto ohledu mezi svými žáky nerozlišuje: „O ženské solidaritě tady nemůže být řeč. Kluci i dívky by měli létat, hlavní věc je, že mají touhu, aspiraci a příležitosti. Pochopte, že neexistují netalentovaní lidé. Jsou lidé, kteří jdou ke svému cíli různými cestami. Někomu to jde snadno a přirozeně, jiný může jít dlouho, ale tvrdohlavě, a stejně dojde ke svému cíli. Proto je vlastně každý talentovaný. A na pohlaví opravdu nezáleží.
Zde je odpověď na otázku, kterou jsem nikdy nepoložil. A upřímně řečeno, tato odpověď je mnohem inspirativnější než myšlenka, že někdo je prostě „dán“ a někdo ne. Dáno všem. Pravděpodobně je však pro někoho stále jednodušší připojit se k letectví, a to ani ne tak kvůli příležitostem, ale jednoduše kvůli blízkosti těchto kruhů. K letům se již zapojila například dcera Světlany Yesenia – loni ji pilot vzal s sebou na let. Syn Peresvet ještě s matkou neletěl, ale Světlany děti mají mnoho vlastních sportovních koníčků.
„Když byly moje děti malé, jezdily se mnou na soustředění, na soutěže, a když byly větší, nechaly se unést svou prací – „létají“ na snowboardu, skáčou z odrazových můstků – tyto disciplíny se nazývají „Big Air“ “ a „Slopestyle“ (typové soutěže v takových sportech, jako je freestyle, snowboarding, mountainboarding, sestávající z provedení série akrobatických skoků na odrazových můstcích, pyramidách, protisvahách, dropech, zábradlí atd., které jsou umístěny postupně po celé trati. – Přibl. ed.). Je to také krásné, velmi extrémní. Oni mají svůj adrenalin, já svůj. Samozřejmě je těžké to všechno skloubit z hlediska rodinného života – já mám letní období, oni zimní, pro všechny může být těžké se společně protnout.
Opravdu, jak skloubit takový životní styl s plnou komunikací s rodinou, mateřstvím? Když jsem se vrátil do Moskvy a nadšeně vyprávěl všem kolem sebe o leteckých závodech a ukazoval na svém telefonu video ze Světlaniných výkonů, každý druhý vtipkoval: „No, to je dobře známo, že na prvním místě jsou letadla! Proto je taková mistryně!“
Světlana ale vůbec nepůsobí dojmem člověka, který má létání na prvním místě. Působí jemně a žensky a snadno si ji dovedu představit, jak objímá děti, peče dort (ne v podobě letadla, ne) nebo zdobí vánoční stromeček s celou rodinou. Jak je možné toto skloubit? A musíte si vybrat, co je důležitější?
„Nemyslím si, že se žena může realizovat pouze v mateřství a manželství,“ říká Světlana. „A samozřejmě nevidím problém v tom, že žena má „mužskou“ profesi – ostatně do této kategorie patří i moje profese. Nyní se muži hlásí ke všem „ženským“ povoláním, kromě jednoho – rození dětí. To je dáno pouze nám ženám. Jen žena může dát život. Myslím, že to je její hlavní úkol. A může dělat cokoli – řídit letadlo, řídit loď… Jediná věc, která ve mně vyvolává protest, je žena ve válce. Vše ze stejného důvodu: žena byla stvořena, aby oživila život, a ne aby ho vzala. Proto cokoliv, jen ne bojovat. Samozřejmě nemluvím o situaci, která byla například za druhé světové války, kdy ženy šly na frontu – za sebe, za rodinu, za vlast. Nyní ale taková situace není. Nyní můžete rodit, užívat si života, vychovávat děti.
A zdá se, že právě to Světlana dělá – úsměv, který jí nemizí z tváře, napovídá, že si umí užívat života, všech jeho aspektů – jak leteckých sportů, tak dětí, i když může být opravdu těžké rozdělit svůj čas mezi jim. V poslední době je ale podle Světlany výrazně méně letů a více času na rodinu. Světlana si při těchto slovech smutně povzdechne a já okamžitě pochopím, o čem tento povzdech odkazuje – letecký sport v Rusku prožívá těžké časy, není dostatek financí.
„Letectví je budoucnost,“ říká Světlana s přesvědčením. — Samozřejmě musíme vyvíjet malá letadla, musíme změnit legislativní rámec. Nyní se naštěstí ministr sportu, ministr průmyslu a Spolková agentura pro leteckou dopravu obrátili naším směrem. Doufám, že se nám společně podaří dojít ke společnému jmenovateli, vytvořit a realizovat program rozvoje leteckého sportu u nás.“
Osobně mi to zní jako naděje – snad se tato oblast rozvine natolik, že neuvěřitelně krásný a vzrušující letecký sport bude dostupný všem. Včetně těch, jejichž vnitřní holčička stále občas vyčítavě připomíná: „Tady píšeš a píšeš své texty, ale my jsme chtěli létat!“ Po rozhovoru se Světlanou se však nemohu zbavit pocitu, že nic není nemožné – ani pro mě, ani pro nikoho jiného.
Právě když jsme končili náš rozhovor, na střeše hangáru letadla najednou začal bubnovat déšť, který se o minutu později změnil v hrozný liják. Světlana doslova odletěla řídit své letadlo pod střechu a já stál a sledoval, jak tato křehká a zároveň silná žena v prudkém dešti tlačí letadlo se svým týmem do hangáru a jako bych stále slyšel její extrémní – v letectví, jak víte, neexistují žádná „poslední“ slova: „Jděte vždy odvážně za svým cílem, za svým snem. Všechno je možné. Musíte tomu věnovat trochu času, trochu síly, ale všechny sny jsou uskutečnitelné. No, myslím, že je.