Trendem se stala nevyřčená poptávka po otevřenosti. Očekáváme, že nám blízcí a přátelé vše řeknou, upřímně a podrobně rozeberou své pocity a motivy jednání. Pozváním dítěte k důvěrnému rozhovoru počítáme s upřímnou prezentací všeho, co se uvařilo. Ale když si řekneme skoro všechno, proč potřebujeme psychoterapeuty? Proč platit za službu, kterou si vzájemně ochotně a zdarma poskytujeme?
„Upřímnost není cílem psychoterapeuta,“ komentuje psychoanalytička Marina Harutyunyan. — Nezaměňujte sezení psychoanalýzy s intimními rozhovory, kdy s přáteli sdílíme, co cítíme, na co vědomě myslíme. Psychoanalytika zajímá to, co si člověk sám neuvědomuje – jeho nevědomí, které z definice nelze vyslovit.
Sigmund Freud srovnával studium nevědomí s archeologickou rekonstrukcí, kdy se ze zdánlivě bezvýznamných úlomků, vytěžených z hlubin země nebo náhodně rozptýlených, trpělivě sestavuje holistický obraz toho, co zpočátku nevypadalo, že by naznačovalo nějakou souvislost. Takže téma rozhovoru není pro psychoanalytika tak důležité.
Analytik se snaží objevit vnitřní konflikt, kterého si nejsme vědomi.
„Freud požádal pacienta, aby si představil, že je ve vlaku, a požádal ho, aby pojmenoval vše, co vidí za oknem, aniž by ignoroval hromady odpadků nebo spadané listí, aniž by se snažil něco přikrášlit,“ vysvětluje Marina Harutyunyan. — Ve skutečnosti se tento proud vědomí stává oknem do vnitřního světa člověka. A to se vůbec nepodobá zpovědi, při níž si věřící svědomitě připomíná své hříchy a poté z nich činí pokání.
Analytik se snaží objevit vnitřní konflikt, kterého si nejsme vědomi. A k tomu sleduje nejen obsah příběhu, ale i „díry“ v prezentaci. Koneckonců tam, kde se proud vědomí dotýká bolestivých oblastí, které vyvolávají úzkost, máme tendenci se jim vyhýbat a odcházet od tématu.
Proto potřebujeme Druhého, někoho, kdo nám pomůže prozkoumat psychiku a co nejbezbolestněji překonat tento odpor. Práce analytika umožňuje pacientovi pochopit, jaké skutečné afekty potlačuje tím, že zakrývá jiné, společensky žádoucí reakce.
Terapeut nesoudí za řečené a stará se o obranné mechanismy pacienta
„Ano, psychoanalytik sleduje výhrady nebo váhání, ale ne s cílem dopadnout „zločince,“ objasňuje expert. „Mluvíme o společném studiu mentálních pohybů. A smyslem této práce je, že klient může lépe porozumět sám sobě, mít realističtější a ucelenější pohled na své myšlenky a činy. Lépe se pak orientuje v sobě a podle toho i lépe v kontaktu s ostatními.
Analytik má také svou individuální morálku, ale neoperuje s myšlenkami hříchu a ctnosti. Je důležité, aby pochopil, jak a jakým způsobem si pacient ubližuje, aby mu pomohl být méně sebedestruktivní.
Psychoterapeut nesoudí za řečené a stará se o obranné mechanismy pacienta, dobře ví, že sebeobviňování v roli zpovědí není tím nejdůležitějším klíčem k úspěšné práci.